JAK ZAPOMENOUT NA SVOU SPŘÍZNĚNOU DUŠI (DVOJPLAMEN)

sadness-2042536_1920Někteří lidé si při čtení tohoto článku řeknou :“Ale já ji nechci zapomenout“ a jiní budou naopak šťastní, že našli řešení jejich problému! Nicméně, jedna kategorie těchto lidí ho ocení a jiní ne, ale ujišťuji vás, že to píšu právě pro ty, co budou zklamáni .

Takže, jak zapomenout na svou spřízněnou duši (Dvojplamen)?

Nejde to!

Neexistuje žádný způsob ani technika, abyste na ni zapomněli!
Vidíte, vše je řečeno. To bylo rychlé! 🙂

Ale nebojte se, vysvětlím pro ty, kteří už jsou vyčerpaní z toho mít v hlavě permanentně svou spřízněnou duši, proč a jak si s tím poradit.
Rozhodla jsem se napsat tento článek, protože na svém blogu mám statistiky a každý týden vidím vaše vyhledávání na vyhledávacích serverech. A na popředí vyhledávání máme „Jak zapomenout na svou spřízněnou duši (Dvojplamen)?“

To mě oslovilo, protože já taky dělám vše pro to, abych na ni zapomněla. A vím, jak je nepříjemné, až mučící nemoci toho dosáhnout.

Už jsme z toho vyčerpaní. Jak může jeden člověk zabrat tolik naší pozornosti, našeho života, našich myšlenek, když přitom máme dojem, že my se pro ni vůbec nepočítáme nebo ani nepatří do našeho života? Je to jako přelud, nepolapitelná iluze, která je přitom velmi reálná, protože s ní žijeme každý den. A to je velmi obtěžující, protože máme dojem, že nejsme páni svých emocí, myšlenek ani našeho života!

Proč to nejde?

Prostě proto, že ten druhý, ta vaše spřízněná duše jste vy!
Ano, máme problém pochopit, jak můžeme být jiný člověk, přesto dobře cítíte tu úplnost, ten pocit celistvosti, když jste spolu. Je to jako obraz Jin Jangu, jeden doplňuje druhého svým jedinečným způsobem. A spolu tvoříte úplný kruh a nekonečno. Takže zapomenout na druhého, vaši spřízněnou duši, je zapomenout na sebe, vnitřní část sebe sama.

Je zřejmé, že když už jste jednou potkali vaši spřízněnou duši, není už cesty zpět, není cesty, jak na ni zapomenout! Vaše duše ji totiž rozpoznala a nemá záměr si dát klapky na oči nebo couvnout, teď když se dívá tváří v tvář svému božskému poslání. Které je, pro připomenutí, její návrat k celistvosti, výstup z 3D iluze nebo pokud chcete, z duality. Takže vaše duše udělá vše proto, aby vás přitáhla k vaší spřízněné duši a vytvořila zasvěcení.

Toto zasvěcení není nic jiného než návrat k vám samým, vašemu opravdovému já. Takže si projdete vašimi negativními přesvědčeními a limity, naučíte se a budete procvičovat, jak to pustit (už nemůžeme z toho, že ji vidíme všude!), také se naučíte mít se rád/a, znovuobjevíte své vnitřní dítě atd.
Celý jeden program, abychom vystoupili z mentální iluze a ega, stali se podstatou a vrátili se do 5D, což je JEDNOTA, LÁSKA, MÍR.

Jak to udělat, abychom překonali stesk po tom druhém?

Protože jestli si přejete zapomenout, je to určitě proto, že trpíte tím, že vám vaše spřízněná duše chybí. V mém případě to bylo to nejtěžší v mém životě, pamatuji si dny horší než jiné, kdy mi tak chyběla, že jsem propadala v zoufalství. Ale všimla jsem si, že tyto dny měly zvláštní datum, často to byla dvojitá čísla, jako 11 nebo 22 nebo třeba slunovrat.

Jestli jste na začátku rozchodu, jste zahlceni intenzivními emocemi a přáními se znovu spojit se svou spřízněnou duší. Po několika měsících v tomto rozpoložení se snažíme zapomenout, protože již nezvládáme na ni myslet a ocitat se v bezmoci.

Je pravda, že máme ve zvyku umět si to rozmluvit nebo i to nechat být a i když to bolí, umíme začít od nuly. A tam, najednou, na ni znovu myslíme.

První věc, kterou musíme udělat, je to PŘIJMOUT.

Přijmout to, že to nezvládáme, přijmout, že na ni nebo něho myslíme celou dobu, přijmout, že s tím nemůžeme nic dělat, přijmout, že to není obvyklé, přijmout a zase přijmout…
Tudíž se zbavíme tlaku ega, které chce mít vše pod kontrolou, přestaneme se soudit a hlavně si přestaneme ubližovat!

Důsledek:

Pokud přijmeme, že nemáme žádnou kontrolu, že vše je „Ok“, že není konec světa celou dobu na někoho myslet a že se z vás nestávají blázni, budete se cítit lépe.

Následně vám vaše spřízněná duše přestane tak strašně chybět. Protože tlak, který vyvíjíte na to, abyste zapomněli nebo porozuměli, co se děje, uvolní cestu tomu, co je.

A toto uvolnění vám dovolí pustit do vašeho života důvěru.
Tady je to slavné „puštění“. Jedná se o proces, který má výsledek.
Žijeme ve světě kontroly, je normální chtít kontrolovat taky naše myšlenky a taky ty, pro které bije naše srdce. Konečně, máme na to právo, ne!

Taky je zajímavé se zeptat, proč tak moc chceme zapomenout na svou spřízněnou duši?

Protože nás odmítá? Není tu? Nemůžeme s ní být?

Je to ego nebo srdce, které ji nebo ho chce zapomenout?

Ta bolest, kterou cítíme, vychází z našeho ega nebo z našeho srdce?

Ta odpověď je, že z našeho ega. Ano, nemusíte souhlasit, ale vaše srdce ví, že neexistuje žádný limit jako čas nebo prostor.

Jak zapomenout na svou spřízněnou duši: Závěr

Přijmout, že nemáte žádnou kontrolu nad vaší láskou k tomuto člověku, který je vaší spřízněnou duší, vám dovolí vystoupit z bolesti a stesku.

Protože láska nepotřebuje podmínky jako jeho/její přítomnost, jeho/její schválení, jeho/její sdílení.

Je to láska nepodmínečná.

heart-742712_1920
A tato nepodmínečná láska má obrovské a silné vyzařování. Proč se o ni připravit a připravit o ni svět?

Můžete tuto nepodmínečnou lásku vyzařovat na celý váš život, na vaše projekty, na vaše blízké, vaše těžkosti, na Matku Zemi a lidstvo.

Je to láska, která se žije a sdílí se všemi a se vším, zaujímá místo a roste s vámi tím, že vám umožňuje růst.

Vyjměte ji ze svých mentálních vězení, zapomeňte, že máte milovat, jen když se vám láska vrátí.

Je to mylné přesvědčení, když si myslíme, že je lepší nemilovat, abychom nemuseli trpět nebo nebyli zraněni. To znamená věřit, že láska je na výměnu.

Láska je nabízena volně a přitáhne k sobě vše, co je láskou. Jako magnet přinese více lásky do vašeho života.

Už si neupírejte milovat.

Nebraňte se lásce.

Dejte si dar poznat a žít tuto lásku, která je opravdovou láskou.

Zdroj http://www.conscience-et-eveil-spirituel.com/comment-oublier-ma-flamme-jumelle.html

Překlad: Eliška J.