Jak si přát

psychology-2001850_1920Znáte to, když něco nemůžete najít, hledáte to celý den úplně všude a nakonec to vzdáte, protože to prostě NIKDE NENÍ? No a pak, za pár dní, za týden, se to najednou jako zázrakem objeví. Úplně jednoduše. Bez hledání a násilí. Určitě jste to už někdy zažili. A určitě ne jednou. Mně se to stalo zrovna nedávno. Chtěla jsem najít svou knížku o Makrobiotice od paní Lužné, naší profesorky z Institutu Alternativních Studií. Ale na tu jsem už neměla čas ani energii, jen jsem si říkala, kde může být, že musím vylézt na půdu a podívat se po ní, že jedině tam by mohla být. Předtím jsem dělala velký úklid, tak jsem zhruba věděla, kde se co nachází a že v knihovně rozhodně není. Po pár dnech ji našel jen tak náhodou taťka, který ji měl pod postelí. A tak ji mám. Bez pohnutí prstu. Stačilo vyslat myšlenku, záměr. Díky tomu, že jsem celkem pomalý typ a s některými věcmi si dávám načas (čekám, až nastane ten správný okamžik ;-), mohla jsem zpozorovat, že mi ty věci často přijdou ještě dřív, než se k nim rozhoupu. Čímž si samozřejmě ušetřím dost času a energie.

Nešlo si toho nevšimnout u mého kamaráda. Ten, když něco chtěl, téměř nikdy to nemusel jít kupovat nebo shánět. Když už to koupil, bylo mu to nabídnuto za pakatel. Byl si vědom toho, že to takhle funguje, měl to tak skoro odjakživa. Nemohl si dovolit všechno si kupovat, tak se to k němu prostě dostávalo na různé způsoby. Legálně samozřejmě 😉 Já jsem se tímto jeho konceptem taky nějak nakazila a od té doby jen prohlásím, že něco potřebuji nebo bych chtěla, a čekám, až to přijde. Ale není to jen o materiálnu. Může to být cokoliv. Práce, dovolená, láska, vyřešení problému…

Tak jak to teda funguje?
Nedávno jsem něco ale strašně moc chtěla a pořád jsem to nedostala… Spíš naopak.. Čím více jsem to chtěla, tím víc se to vzdalovalo. V čem je ten rozdíl? Lpění. Nesmíte se k té věci, člověku nebo situaci upínat.

Já jsem věděla, že na tom nesmím lpět, byla jsem si vědoma své chyby, ale zkuste to hodit za hlavu, když je to v tu chvíli pro vás ta nejdůležitější věc v životě!! Můžete předstírat, že už vám na tom nezáleží, ale vesmír vám to nesežere! A v tom je ten zakopaný pes!

Je totiž klíčové, jak se k tomu postavíte. Pokud to berete s lehkostí a nenásilně, dostanete to. Když ale něco opravdu chcete a lpíte na tom, nedostanete to. Dostanete to, až když se unavíte a vzdáte se. To je moment, na který vesmír čeká a šoupne vám to, i když už to třeba nechcete… Je to jako hra kočky s myší. Takže vlastně dostanete věci, které pro vás nejsou až tak zásadní a které jste proto schopni žádat s onou lehkostí a zapomenout na to.. Když si ale něco opravdu přejete, je těžké to takhle dělat. Když chcete přítelkyni a na žádná o vás už pár let nezakopla, je těžké si přát s lehkostí a grácií.. Podvědomě se toho držíte, myslíte na to, lpíte na tom a netrpělivě čekáte, kdy onu vyvolenou konečně potkáte.

Co z toho vyplývá?

Že ty přací teorie nejsou tak jednoduché jak vypadají. Jsou naopak pěkně zákeřné. Teda zákeřné… No… My lidé jsme naprogramováni přesně opačně, než fungují vesmírné zákony a tak máme co dělat, abychom to všechno ukočírovali a přizpůsobili své špatně fungující myšlení…

Ale nebojte se, čím více se budete těmito věcmi zabývat, tím více příležitostí vám život dá, abyste se to mohli všechno krásně naučit – „jak se to dělá a dělat se to má“. Začínám to pozorovat na sobě… Kdyby mě v tom nenechali pořádně vykoupat, možná by teď nebyl tento článek. No. Spíš by nebyl…

Mám takový dojem, že ti ve Vesmíru se z nás musí někdy popadat za břicho… Ale sranda musí být, no ne?

Toto je moje zkušenost. Máte jiné? Podělte se!

Autorka: Eliška J.